Paul Wilson je překladatel, redaktor, rozhlasový produkční a spisovatel, který žil v Československu v letech 1967–1977, kde se naučil česky a vystupoval jako člen undergroundové skupiny Plastic People of the Universe. Po svém vyhoštění z Československa spoluzaložil hudební společnost Boží Mlýn, v níž vydával alba skupiny Plastic People a dalších českých undergroundových kapel a hudebníků. Paul Wilson přeložil přes 30 děl české literatury do angličtiny včetně stěžejních děl Václava Havla, Josefa Škvoreckého, Ivana Klímy a Bohumila Hrabala. Kolekce jeho esejí a článků věnovaných českým tématům vyšla pod názvem Bohemian Rhapsodies v nakladatelství Torst (2012). V současné době pracuje na překladu raných povídek Bohumila Hrabala, spolupracuje na antologii Havlových divadelních textů.
Autorka se narodila roku 1923 v pražské židovské rodině. V červenci 1942 byla deportována do Terezína, odtamtud v prosinci 1943 do Osvětimi a poté do Německa. Osvobození se dočkala v Bergen-Belsenu. Po návratu pracovala v Praze jako překladatelka. V roce 1948 se vystěhovala do Izraele, kde více než třicet let působila jako novinářka (převážně pro přední hebrejský deník Davar). V letech 1985–1994 vyučovala žurnalistiku na telavivské univerzitě. Přeložila do hebrejštiny řadu českých autorů (Hašek, Kundera, Hrabal, Havel, Weil aj.). Je autorkou několika monografií, knih esejů a fejetonů. Publikovala také závažné historické studie o osudu českých Židů v holocaustu. Dlouhodobě se zabývá historií terezínského ghetta. Do češtiny byla přeložena její monografie o Jakobu Edelsteinovi, dále vyšly: kniha vzpomínek Víc štěstí než rozumu, Drobné útěchy, Mezi námi řečeno (o tom, jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě), následovalo Rodinné dědictví (o jménech Židů v Čechách a na Moravě), Boží hody (o tom jak jedli Židé v Čechách a na Moravě) a Potulné kořeny (o životě autorky, česko-židovských vztazích, spolužití během nacistické okupace). Za své původní i překladatelské dílo získala řadu významných ocenění. Ruth Bondyová žije v Ramat Ganu, má dceru, vnuka a vnučku.
Od r. 1976 roku svázán s polskou a československou demokratickou opozicí, mj. byl prostředníkem v prvních kontaktech mezi Komisí kolektivní sebeobrany - Komisí na obranu dělníků a Chartou 77.
V letech 1977–89 spolupracoval s polskými nezávislými periodiky a ilegálními nakladatelstvími,
v 80. letech pak s československými emigračními časopisy: Svědectví (Paříž), Rozmluvy (Londýn) a Obrys (Mnichov). V letech 1984–89 působil jako redaktor nezávislého literárního časopisu Wezwanie. Jeho publicistické texty, rozhovory a literární překlady byly otištěny v nezávislém tisku, mj. v periodikách Zapis, Puls, Biuletyn Informacyjny, Przegląd Humanistyczny, Tygodnik Wojenny, Tygodnik Mazowsze, Tygodnik Małopolskiego, Obecność, Obóz, Wezwanie aj.
Knižní překlady české literatury (mj. Havel, Kundera, Škvorecký, Hrabal, Kohout) publikoval v nezávislých vydavatelstvích, např. NOWA, Przedświt a Krąg; po roce 1989 mj. v nakladatelstvích Świat Literacki, Pogranicze, PIW, Czarne, Atut a Znak. Je autorem knížky Vyhnanci – obsahující rozhovory s českými spisovateli v emigraci. V roce 1988 obdržel Cenu Solidarity za kulturní přínos (pol. Nagroda Kulturalna Solidarności). Jagodziński je rovněž autorem výboru publicistických a esejistických textů Adama Michnika Sokratův stín / Sokratov tieň (Brno/Bratislava 1998) a spoluautor (společně s Antoni Pawlakem) druhého výboru textů téhož autora Zlosť a hanba / Harag és szégyen (Bratislava/Budapest 2006).